Chalupa Tara

Jizerské hory

Nejsevernější pohoří České republiky, na západě sousedící s Lužickými horami a na východě přecházející do Krkonoš, za jejichž výběžek kdysi byly považovány, to jsou Jizerské hory, od nepaměti hory hraniční. Pohoří, budované převážně prvohorními hrubozrnnými žulami, spadá na severu příkře do pahorkatiny kolem Frýdlantu, jižními svahy klesá pozvolna do kotliny pod hřebenem Černé Studnice a Ještědského hřbetu. Z jeho nejvyšších hor v severní části - Smrku (1124m), Jizery (1122 m) a Černé hory (1084 m) stékají prameny desítek vodních toků k Jizeře a Kamenici, Nise a Smědé. Nejvyšší hora Wysoká Kopa (1126 m) leží na polském území. Po hřebenech hor vede rozvodnice mezi Severním a Baltským mořem.

Strmé okrajové svahy na severu spadají do hlubokých roklí a strží s vodopády a peřejemi mezi žulovými balvany. Kromě vodních toků jsou charakteristickým krajinotvorným prvkem této oblasti smrkové, na severních svazích pak bukové porosty, louky s horskou květenou a rašeliniště, které dodávají krajině severský ráz. K raritám patří i zakrslá forma smrku, kterou je možné vidět Na Čihadlech, rašeliništi, které za svůj název vděčí z minulosti čihařům - lovcům zpěvného ptactva. Zvláštností tohoto místa je i to, že z jezírek odtékají vody do dvou moří.

Bohaté na květenu jsou horské louky, na nichž upoutá zejména prha arnika, kýchavice Lobelova, prstnatec májový, pětiprstka žežulník. Bylinné patro lesních porostů, ať již smrkových nebo bukových, reprezentuje zejména hořec Tolitovitý, lilie Zlatohlavá, měsíčnice Vytrvalá, žluťucha Orlíčkolistá nebo mléčivec Alpský.